Poděkování hejtmana

Poděkování hejtmana 2017  Poděkování hejtmana 2016

pondělí, říjen 22, 2018

Vyhledávání

Lenka VAŇHOVÁ – absolventka 2012

Po ukončení studia pracovala a dosud pracuje jako sociální pracovnice ve VORu Jihlava.

1. Zamyslete se, prosím, nad tím, čím bylo pro Vás studium na SVOŠS "jiné"?

Přesto, že nemám příliš srovnání s jinými školami, domnívám se, že SVOŠS je jiná především v přístupu vyučujících vůči nám studentům. Škola se zajímá o každého jednotlivce, nikoli jen o celek. Měla jsem na škole pocit určité sounáležitosti, což se asi víc blíží principům středoškolské výuky oproti vysokým školám, kde je předpokladem větší samostatnost studentů, bohužel často na úkor kvality.

Osobně si myslím, že tento individuální přístup ke studentům řadí školu mezi výjimečné. Lidé občas hovoří o tom, že na soukromých školách můžete přijít za peníze k titulu. SVOŠS je důkazem toho, že to tak nefunguje. Nikdy jsem neměla pocit, že se na škole výuka „šidí“, ba naopak. V pracovním týmu jsme měly pár kolegyň, které sice měly vysokoškolské vzdělání, ale přesto se v sociálních službách orientovaly mnohem méně a nedokázaly věci vidět v širších souvislostech. Právě to je nesmírná deviza této školy. Připraví vás do praxe, ať už budete dělat cokoli, vždycky si budete vědět rady. O tom, že škola skutečně studenty připraví na praxi svědčí i fakt, že řada zaměstnavatelů, včetně toho mého, si do svého týmu vybírá právě studenty z této školy.


2. V čem zpětně vidíte největší přínos studia na SVOŠS Jihlava?

V první řadě bych chtěla zmínit, že absolvování SVOŠS znamenalo obrovský posun v mém osobním i pracovním životě. Obdivuji mladé lidi, kteří i navzdory svému mládí mají jasnou představu o své budoucnosti. Moje cesta taková nebyla. K tomu, co mě skutečně baví, jsem se dostala až v pozdějším věku a náhodou. Získala jsem práci v sociálních službách, o kterých jsem v té době neměla ani tušení, a zároveň s tím začala studovat tuto školu. Hltala jsem probírané učivo a aplikovala je přímo do své počínající praxe, sklízela uznání od svého zaměstnavatele. A právě tyhle moje vzpomínky ovlivňují a vždy budou ovlivňovat můj vztah k SVOŠS. Školy si díky tomu velice vážím, jsem jí vděčná za můj životní „restart“.

Pro mě samotnou, i když to možná vyzní jako klišé, byla přínosem CELÁ tahle škola. Patřím do dříve narozených a v době mého mládí takovýto obor neexistoval. V každé práci jsem si sice našla něco hezkého a dělala ji, jak nejlépe jsem uměla. Jenže to, co mě skutečně baví, jsem objevila až díky studiu na této škole a věnuji se tomu doposud.

V práci jsem začínala jako outsider a nyní působím jako vedoucí služeb. Funkce mi nespadla do klína, musela jsem na ni tzv. „zamakat“. Už v době, kdy jsem končila školu, jsem psala o tom, jak mě škola naučila disciplíně a organizaci svého volného času. Pořád z toho čerpám v pracovním i osobním životě.

Když se dál zamyslím nad přínosem této školy, je toho skutečně hodně. Něco málo jsem již zmínila i výše.

Další výhody se pokusím srovnat do odrážek:

  • Škola vás připraví na praxi
  • Škola vám zajistí všeobecný přehled
  • Škola vás naučí vidět věci v širších souvislostech
  • Škola vám umožní poznat sama sebe
  • Škola vám pomůže zvýšit vaše technické dovednosti
  • Škola nabízí kvalifikované pracovní síly
    • Škola vás naučí, že když něco NEJDE, tak to není tím, že to skutečně NEJDE, jen jste nenašli to správné řešení

Za vše vypovídá můj případ ze sociální praxe:

Jeden z mých klientů se v minulém roce rozhodl rozvést. Cílovou skupinu naší organizace tvoří duševně nemocní lidé. Nebylo by tedy vůbec špatně, kdybych klienta odeslala do OP nebo rovnou za právníkem s tím, že tato zakázka není v mé kompetenci a bohužel mu s tím více nepomohu. Klient, který žije pouze z důchodu, by u právníka zaplatil nemalou částku a buď by se nakonec nerozvedl, nebo by musel začít šetřit na právníka, aby se jednou rozvést mohl. Jako bývalý student SVOŠS klienty hned neodesílám, ale snažím se řešit jejich problém ve všech souvislostech. To nastalo i v případě mého klienta. Dojít do OP nic nestojí a zavzpomínat na hodiny práva také ne. Nebudu dlouze popisovat rozsah spolupráce s klientem. Důležitý je výsledek. Do půl roku byl klient rozvedený a zaplatil pouze symbolickou částku u právníka za dohodu o rozdělení majetku. Ještě musím zmínit, že v těchto chvílích se úročí i mé dovednosti získané v hodinách výpočetní techniky, které jsem často na škole „proklínala“ a nyní z nich neustále čerpám.


3. Uveďte, prosím, co pro Vás bylo v rámci studia nejnáročnější?

Tak tady je odpověď jednoznačná a ani nad ní nemusím dlouho přemýšlet. Nejnáročnější pro mě byla výuka anglického jazyka. Přípravě jsem musela věnovat zhruba tolik času, co jsem dohromady věnovala všem ostatním předmětům, a to mě velice zdržovalo. Obdivuji všechny, kteří ovládají tento jazyk. Já k němu nikdy vztah nezískala, ve svém životě ho nepoužívám a zatím jsem měla i to štěstí (nebo možná smůlu), že ho po mně zaměstnavatel nepožadoval. Přesto, že jsem se nakonec „vybičovala“ k dobrému výsledku i z tohoto předmětu, stojí za ním neskutečná dřina a hodiny a hodiny mravenčí práce, z dnešního mého pohledu zcela zbytečné.